středa 17. února 2016

Z pohledu studenta: 4 důvody, proč není tak špatné, že jsou ranní modlitby povinné

Ruku na srdce, každý je v určitém bodě svého studia na VOŠMT zchvácen pocitem marnosti a nudy na ranních modlitbách. Been there, done that. Co s tím? No, někdy je fajn zamyslet se nad tím, co dobrého mi zošklivený systém může přinést. Zda strohá logika něco fakticky změní, nevím. Může ale poskytnout čerstvý pohled na věc.


  • Didaktický účel ranních modliteb vám byl pravděpodobně na škole již několikrát nastíněn. Bratr ředitel dělí modlitby do několika kategorií, které s vámi jistě sdílel. Nelze se modlit stejně na veřejnosti jako doma v soukromí, vše má své aspekty. Rovněž se na modlitbách setkáte s různými druhy organizace (modlitby ve skupinkách, modlitby společné, podle seznamu, podle osobních potřeb). Můžete si sami vyzkoušet vedení modliteb či chval a být za to objektivně zhodnoceni. Každý takovýto výkon vás pak může posouvat dále v úrovni vaší použitelnosti ve službě. To není něco, co by se dalo jen tak někde jinde nasimulovat.
  • Supervize zodpovědných je další stránkou školních modliteb, která je nenahraditelná. Nejednou se na VOŠMT  stalo, že studenti z vlastní iniciativy organizovali společné modlitby, nicméně ne vždy to dopadlo nejlépe. Varováním může být situace, kdy se studenti k takovýmto spontánním společným modlitbám sešli a strávili celý určený čas bědováním vůči těm, kteří přiložili vyšší prioritu nedodělané práci do školy. Z času, který měl být plný přítomnosti Ducha se tedy stalo trpké setkání. Dohled zodpovědných dospělých na ranních modlitbách se snaží udržet atmosféru modliteb, jdou vám příkladem, zapojují se do vámi připraveného programu.
  • Cvičení se v disciplíně je z mého pohledu nejdůležitějším aspektem ranních modliteb. V pedagogických kruzích VOŠMT se velmi často naskýtá otázka: Jak je možné, že je pro studenta VOŠMT zatěžko přijít včas na ranní modlitby, když na střední škole je pro žáky běžné, aby v 8,00 již seděli v lavicích. Než jsem nastoupila na VOŠMT, také jsem si tuto otázku kladla. Po třech letech ale vím, že se zkrátka jedná o věc disciplíny a organizace času. Člověk je najednou dospělý, svobodný a zcela oproštěný od popohánění rodičů do školy. Když jsem vstala v 7,30, prostě jsem modlitby včas nestihla, tak to prostě bývá. Stejně tak únava na ranních modlitbách často člověku náladu nezlepší a jeden by nejradši seděl a skelně hleděl na řečníka. Modlit se? Na to není nálada. Je to tak správně? Nebo se lze “překousnout” a soustředit? Jak kdy. Nicméně ono “překousnutí” neuvěřitelným způsobem buduje disciplínu a charakter člověka pro budoucí použití.
  • Jak říká můj manžel, též absolvent GU, VOŠMT je tzv. laboratoří církve. Časem si pravděpodobně všimnete, že VOŠMT poskytuje prostředí, které vám dovolí zapojit se ve službě na mnoha různých úrovních. Ať už se jedná o školní bohoslužby, misijní výjezd, či dětský klub, jsou to všechno aktivity, které se povětšinou vedou i v našich domácích sborech. VOŠMT  vám však umožňuje, abyste se v nich zapojili “no strings attached” - tedy tak, abyste se mohli neustále zdokonalovat, zkoušet, co třeba ve sboru nebudete moci, bez toho, aby vás v té službě pastor nezačal vidět na příštích 10 let. Takovým způsobem  jsem na VOŠMT například zjistila, že moje místo není ve chválicím týmu, ani na besídce. Máte možnost si to vyzkoušet a víc než to: máte možnost zažít církev ve zmenšeném měřítku. I setkání na školních modlitbách to poskytují, ať už se jedná o věci pozitivní, či ne zas tak úplně. Patří mezi ně jak organizační faktory (bratr, který káže déle, než jste čekali; rozvášněný vedoucí chval, který převezme vládu nad situací a naruší program vedoucímu shromáždění), tak osobní faktory (cvičení se v lásce vůči lidem, kteří mi úplně “nesedí”). Všechno jsou to věci, se kterými se musíme učit mít trpělivost, protože se všichni stále učíme.


Co k tomu dodat? Myslím, že můj ročník modlitby moc neřešil, protože jsme je tak trochu braly jako součást balíku - povolání být na biblické škole. Tím jsme si byli jistí a proto pro nás bylo jednodušší leccos překonat. Koneckonců, ranní modlitby jsou pořád tvůj osobní čas s Bohem. Pořád se jedná o chvíli, kdy stojíš tváří v tvář Ježíši Kristu a on trpělivě očekává s čím za ním jdeš.

V otázce školních modliteb se rozhodně nepovažuji za vzor, nicméně když svou zkušenost s nimi zpětně hodnotím, dospívám k těmto čtyřem bodům. Berte je jako "food for thought".

A tak jen stručně závěrem přeji všem současným i budoucím studentům VOŠMT, aby vaše zkušenost s touto školou co nejvíce posílila váš charakter a vaši identitu v Kristu. Abyste byli s Bohem, byli požehnaní a soustředili se na to, co je důležité. Snad se zase někdy uvidíme.

Žádné komentáře:

Okomentovat